Připravujeme:


Petr Král, Karel Šebek: Dopisy a sny / Korespondence a zápisy snů ze 60. let
ISBN 978-80-86370-74-3
Cca 248 stran 165 × 240 mm, brožovaná, redakce Wanda Heinrichová.
Vyjde s podporou Ministerstva kultury České republiky.

Není pochyb o tom, že Karel Šebek patří k nejvýraznějším legendám poválečné české literatury a ovšem i k nejvýraznějším představitelům té linie české poezie, která se sytí imaginací, slovním proudem a vychází z podloží snů. Bratranec básníka Zbyňka Havlíčka byl autorem pohnutého osudu a vedle Františka Gellnera je snad jediným českým básníkem, o jehož konci nevíme vůbec nic. V 90. letech beze stopy zmizel.
Básník Petr Král v 60. letech Karla Šebka dobře osobně poznal - a právě z tohoto jejich přátelství se zrodila přítomná kniha. Petr Král ji rozdělil na dvě části: první tvoří vzájemná korespondence Šebka a Krále, bohatá na fakta, postřehy o četbě a tvorbě, ale i o světě, v němž jim bylo žít. Druhou část tvoří zápisy snů, které Šebek Královi posílal. Texty mimořádné estetické kvality, vpravdě inspirované básně v próze. (Jan Šulc)

Ukázka textu (K. Šebek):
Ptáte se mne na podrobné vylíčení snů o obrazech Mikuláše Medka, případně jejich snových metamorfos: asi v prosinci se mi zdálo, že "dcera" Mikuláše Medka, o níž mi vyprávěl Zbyněk, ale kterou jsem nikdy neviděl, "maluje" automobilovým olejem po hladině nějakého rybníka "obrazy", které potom Mikuláš Medek fotografuje z bezprostřední blízkosti jako "své" obrazy. Tyto "obrazy" byly černobílé, skutečně podobně těm reprodukcím z Objektu, žádné podstatné změny si již nepamatuji. Potom se mi ještě zdál jeden zvláštní sen o "obrazech" Mikuláše Medka, byly to jakési tkalcovské stavy, které jsem několik dní dříve viděl ve zdejší přádelně - Mikuláš Medek v mém snu (jeho fotografii jsem viděl až později, v březnu u Vratislava Effenbergera, takže to byl skutečně hlavně spíše on, který v mém snu nabyl značných metamorfos, spíš než obrazy) maloval tyto tkalcovské stavy realistickým způsobem, jakmile nějaký obraz dokončil, tyto tkalcovské stavy uváděl na svých obrazech do chodu - bál jsem se k nim přiblížit, abych se nezranil - potom tento sen přešel do nějaké erotické oblasti, na to si už přesně nepamatuji, nějaké dívky si mne přehazovaly přes hlavu nebo něco takového. Přál jsem si tehdy, stejně jako teď, jeho obrazy vidět, také jeho vidět, tedy sen byl opět splnitelem přání.